Atentátníkem byl 71letý spisovatel a básník Juraj Cintula. Ten střílel z legálně držené pistole. V bytě atentátníka provedla slovenská policie mnohahodinovou domovní prohlídku. K výslechu byla převezena na policii i jeho manželka.
Ač by se mohlo zdát, že politické atentáty jsou častější v jiných částech světa, například na Balkáně, v Indii nebo v zemích bývalého Sovětského svazu, tak ani česká kotlina se atentátům na čelné představitele státu nevyhnula.
Přemyslovské období plné atentátů
Nejstarším dokazatelným atentátem v českých dějinách je zavraždění svaté Ludmily na Tetíně v roce 921. Její snacha Drahomíra si najala dva Vikingy Tunnu a Gommona a nechala svoji tchýni zavraždit. Seveřané ji uškrtili na její vlastní šále. Důvodem atentátu byly tehdy rozpory mezi oběma ženami ohledně zahraniční politické orientace českého státu a také rozpory v otázce výchovy knížete Václava.
Koneckonců i ten se stal obětí atentátu. A to 28. září 935 ve Staré Boleslavi. Kníže byl ubodán přede dveřmi staroboleslavského kostela trojicí mužů se jmény Tira, Česta a Hněvsa. Do dnešních dní jsou příčiny vraždy nevyjasněny. Dřív se uvádělo jako hlavní téma bratrovražedný spor o trůn, dnes se historici přiklánějí k tomu, že šlo vlastně o nepochopitelný kolaps dvou starověkých ochranek.
V průběhu 11. století byli v Česku zavražděni ještě dva muži s titulem český kníže. V roce 1035 umírá Jaromír. Jeho smrt byla obzvlášť potupná, protože zemřel při vyprazdňování na záchodě. Atentátník ho zespodu probodl kopím. V té době už byl ale Jaromír po dřívějším mučení slepý a vykastrovaný. V roce 1100 byl spáchán atentát na knížete Břetislava II. Stalo se tak v lesích u Zbečna a v obou případech šlo o údajnou pomstu za vyvraždění Slavníkovců.
Dokonce i samotná královská větev Přemyslovců v roce 1306 vymírá z důvodu atentátu. Obětí se stal tehdy 16letý český a polský král Václav III. Zemřel v Olomouci v klášterním areálu a za jeho vraha je dnes považován Konrád z Botenštejna.
Albrech přerostl císaři přes hlavu
Pak přišlo relativně klidné období, které se obešlo bez útoků na nejvyšší představitele. Jedno z nejznámějších smrtelných napadení v českých dějinách se pak odehrálo v roce 1634 v Chebu a skrylo se do hrůz třicetileté války. Obětí byl vojevůdce a vrchní velitel císařské armády Albrecht z Valdštejna. I tady se hodně spekuluje o důvodech atentátu, ale jako velmi pravděpodobné se jeví, že Albrecht svým vlivem ohrožoval i samotného habsburského císaře.
Atentátník je pohřben v Praze
Bez jakýchkoliv diskuzí nejvíce ovlivnil české ale i světové dějiny atentát, ke kterému došlo 28. června 1914 v Sarajevu. Zemřel zde následník rakousko-uherského trůnu arcivévoda František Ferdinand d´Este a jeho žena Žofie Chotková. Vrahem byl bosenskosrbský nacionalista Gavrillo Princip a i v tomto případě zasahuje víc než výrazně do jeho osudů česká metropole Praha.
Princip překvapivě nebyl za vraždu následníka trůnu odsouzen k trestu smrti, jak by se dalo očekávat, ale vzhledem k nízkému věku dostal jen dvacetiletý trest žaláře. O čtyři roky později ale zemřel na tuberkulózu v terezínské pevnosti.
Ačkoliv dodnes chápou Srbové Principa jako bojovníka za svobodu a chodí se mu klanět k jeho sarajevskému hrobu, tak s největší pravděpodobností jeho tělo v umělém hrobě na Balkáně asi vůbec není. Mrtví z terezínské pevnosti byli totiž podle dostupných informací pochováni na bohnickém ústavním hřbitově. S největší pravděpodobností je tak jeden z neoznačených hrobů v pražských Bohnicích místem odpočinku muže, který svými činem odstartoval běsnění I. světové války.
Útoky na prvorepublikové ministry
Bezpečně se nemohli cítit ani politici v prvních letech nového československého státu. Předseda vlády Karel Kramář zažil 8. ledna 1919 obrovské štěstí. Na chodbě Pražského hradu na něj vystřelil 17letý komunista Alois Josef Šťastný. Střelu ale nejprve zbrzdil těžký zimní kabát a definitivně ji pak zarazila přezka na premiérových kšandách. V tomto případě nebyl atentátník vůbec odsouzen, protože se na něj vztahovala amnestie.
O poznání menší štěstí měl téměř přesně čtyři roky na to ministr financí Alois Rašín. 5. ledna 1923 na něj vystřelil 19letý komunista Josef Šoupal v pražské Žitné ulici, kde Rašín bydlel. Ministr byl zasažen do páteře a ochrnul. Zemřel 18. února na pooperační infekci. Atentátník byl odsouzen na 18 let.
Atentát na tyrana
Dalším významným atentátem v našich dějinách, který velmi ovlivnil historii našeho státu, se odehrál 27. května 1942. V pražských Kobylisích byl československými parašutisty zraněn říšský zastupující protektor Reinhard Heydrich. Ani jemu nezpůsobili výsadkáři fatální zranění. Za několik dní v pražské nemocnici Bulovka však Heydrich zemřel na otravu krve. Po jeho smrti rozpoutali Němci běsnění, které vyvrcholilo vypálením obcí Lidice a Ležáky.
V novodobých dějinách státu, po sametové revoluci zažila naše společnost útok na poslance Jiřího Svobodu. Tento filmový režisér na začátku 90. let hájil v Poslanecké sněmovně barvy KSČM. 5. prosince 1992 ho neznámý maskovaný útočník v Praze několikrát pobodal. Svoboda se z atentátu vzpamatoval a dokonce krátce po něm byl zvolen předsedou komunistické partaje.